Free-cooling je způsob chlazení, využívající nízké teploty venkovního vzduchu.
Máte-li potřebu celoročně chladit technologické zařízení či průmyslovou výrobu, tedy i při nízkých venkovních teplotách, je z hlediska spotřeby elektrické energie výhodné využít zařízení s možností volného chlazení. Chladná voda je zajištěna - díky venkovnímu vzduchu a malé spotřebě energie ventilátorů - téměř zadarmo!
Existují 3 provozní režimy:
1. strojní chlazení: při teplotách nad 15 °C funguje jednotka bez volného chlazení stejně jako standardní kompresorový chladič.
2. kombinované chlazení: při teplotách 5 až 15 °C dokáže okolní vzduch odvádět jen část tepelné zátěže. Při poklesu venkovní teploty pod15 °C se u skládaného free-coolingu spustí čerpadlo volného chlazení, nebo u kompaktního free-coolingu přenastaví třícestný ventil. Kapalina prochází lamelovou žebrovnou výměníky vzduch/voda. Předchladí ochlazovanou kapalinu a sníží tak tepelnou zátěž, která by se musela odebrat ve výparníku.
3. volné chlazení: pokud je venkovní teplota dostatečně nízká, dokáže lamelová žebrovka výměníku vzduch/voda odvést celou tepelnou zátěž, aniž by se musela kapalina dochladit ve výparniku. To má za následek vypnutí chladivových kompresorů, které spotřebovávají několika násobně více elektrické energie než ventilátory.
Hlavní přínos je tedy v úspoře elektrického příkonu. Kompresorová chladicí jednotka s výkonem 200 kW a teplotním spádem 20/15°C má při trvalém provozu v letním období příkon zhruba 75 kW, kdežto vzduchový chladič pouze 15 kW. Ten však dokáže 100 % nahradit kompresorovou chladicí jednotu při teplotě okolí pod 12 °C, což představuje úsporu zhruba 360 500 kW za rok při maximálním a trvalém vytížení chlazení, oproti chlazení kompresorovým chladicím zařízením. Ve free-coolingovém režimu můžete tedy v zimním období ušetřit až 90 % energie, na jaře a na podzim podle konkrétních podmínek kolem 30-50 %.
* Spínací teplota volného chlazení je závislá na požadované výstupní teplotě ochlazované kapaliny
